Princip paralelity

Často pozorujeme, že u dvou nebo více osob probíhají současně stejné myšlenkové pochody, vyúsťující v zaujímání stejných závěrů a morálního nebo citového postoje. Ve výskytu tohoto jevu se projevuje určitá zákonitost, která zatím zůstala bez povšimnutí.
Může jít o racionální myšlení v oblasti ekonomické, sociální, politické, technického rázu, pracovních činností, v zaměstnání a podobně. Může se však odehrávat i ve sféře emocionální. Myšlení má pak u dotyčných souběžný vývoj, stejné dedukce i utváření konečných závěrů.


Při osobním kontaktu
K paralelnímu myšlení u dvou nebo několika málo jedinců, docházívá zpravidla při osobních kontaktech. Takovým způsobem se mohou přenést na člověka neurotické příznaky z neurotizovaé osoby. Je ovlivněna i vegetativní rovnováha, alterují se funkce orgánů, dohází ke změnám krevního tlaku, srdeční frekvence, změnám humorálním apod. Dříve se tomu říkalo „psychická infekce“. Podobně je tomu i při přenášení nálady: strachu, úcty, radosti, veselí se smíchem, apod.
Tak se také vytvářejí určité vlastnosti, které děti převzaly od svých rodičů. Např. negativní postoj matky k mužům se mimovolně přenáší na dceru, i když ta zatím neměla s muži žádné zkušenosti.
Je možno se domnívat, že k paralelitě v myšlení dochází i mezi lidmi na jedné straně a zvířaty na straně druhé. Bylo pozorováno, že po delším soužití přejímá pes některé vlastnosti svého pána a někdy je dokonce patrné, že se mu svým chováním i poněkud podobá. Přenášení nálady vozky nebo ošetřovatele na koně lze pozorovat při jejich společných činnostech. Žokejové popisují stejné myšlení se svým koněm před dostihem a během jeho průběhu. Je známé a často skutečností potvrzované lidové rčení, že při úmrtí člena rodiny slyšíme u jeho obydlí vytí psa, který je náhle zaplaven pocitem strachu z osamělosti a úzkostí. Podobné úkazy byly zaznamenány po celou historii lidstva v náboženské a mystické literatuře.
Bez osobního kontaktu u osob prostorově vzdálených
Paralelní myšlení se objevuje i mezi jedinci značně prostorově vzdálenými, kteří spolu nikdy nepřišli do styku, neznají se, neslyšeli o sobě a ani nevědí, že existují. Je to pozorováno v souvislosti s objevem různých vynálezů nebo vědeckých poznatků a při sociálně-politických hnutích. Takový vícečetný výskyt bývá akumulován do kratšího časového úseku.
- Ke stanovení diferenciálního a integrálního počtu I. Newtonem v Anglii a G.W. Leibnizem v Německu, došlo ve stejné době koncem sedmnáctého století. Nikdo nepochybuje, že oba dospěli ke stejnému cíli zcela nezávisle.
- Na zrození elektrického telegrafu na konci 18. a počátku 19. století se podíleli ve Francii A.C. Chappe, v ruském Peterburgu P.L. Šilling, v Německu S.T. Sömmering, v Británii Wheatstone a Cooke.
- Nakupení známých fyzikálních termínů, týkajících se vědy o elektřině, spadá do poměrně krátkého rozmezí na konci 18. a počátku 19. století. Jsou spojené se jmény Ch.A. de Coulomba, L.A. Galvaniho, A.G. Volta, A.M. Ampéra, C.F. Gausse, G.S. Ohma, M. Faradaye a dalších.
- Turbinu vynalezla ve velmi krátkém časovém rozmezí řada techniků z různých koutů světa. Nejznámější autoři jejích různých variant byli ve Francii Fourneryon, ve Švýcarsku r. 1844 Zuppinger, v Rudohoří r. 1848 horník Schwamkrug a další, jako např. r. 1844 Redtenbacher, Girard, Pelton, Fink aj.
- Lodní šroub patentoval v roce 1826 Josef Ressel a přibližně ve stejné době oznámila jeho objev celá řada vynálezců z Ameriky a Evropy.
- První fotografický snímek osoby provedl Joseph Reade roku 1838. První fotoaparát prodal v Paříži v r. 1839 Alphonse Giroux. První portrétní ateliér byl otevřen v New Yorku v r. 1840 a první fotografická společnost byla ustanovena ve Vídni v témže roce.
- Na přelomu 19. a 20. století se v rozmezí několika málo let podílela na objevení radioaktivity řada autorů. Patřil mezi ně Beckqeurel, který obdržel Nobelovu cenu, Rutheford, jenž konstatoval možnost rozštěpení atomu a manželé M. a P. Curieovi.
- V roce 1848 došlo ve většině zemí západní, střední a jižní Evropy k revolučním událostem, které měly sociální podtext. Podílely se na nich národy Čechů, Slováků, Charvátů, Maďarů, Rumunů, Poláků, Prusů a Italů. Většina těchto událostí se odehrála v rozmezí několika týdnů. Koncem ledna 1848 vypuklo povstání na Sicilii a v Neapolsku. Dne 25. února téhož roku došlo k povstání v Paříži. V Praze proběhla revoluční akce dne13. března. Ve Vídni to pak bylo o dva dny později a byl přitom zlynčován ministr vojenství hrabě Theodor de Latour. V Berlíně a severní Itálii nastaly nepokoje 18. března. Jev měl charakter rychle se šířící infekce a nabyl až rozsahu pandemie.
- Informační media dotyčných údobí nebyla na takové úrovni, aby zapříčinila rozsáhlou názorovou expanzi, jež by dala do pohybu prostorově vzdálené masy populace. Nevyskytovali se žádní dominantní jedinci, kteří by revoluční akce organizovali. Vysvětlení však poskytuje princip paralelity: spontánně došlo ve vědomí lidí stejnému souběžnému myšlenkovému procesu, který se stal jejich společným principem.
Možné vysvětlení principu paralelity
Pokud se týká smysluplnosti toho úkazu, může být výskyt jevu paralelního myšlení mezi dvěma osobami nebo úzkém svazku jedinců, chápán jako snaha přírody o zlepšení vzájemného soužití, usnadňující každodenní existenci člověka.
Vícečetný výskyt tohoto jevu v oblasti vynálezů a objevení nových vědeckých poznatků, může být následkem samoregulační schopnosti přírody s plánovaným dosažením určité úrovně homeostázy. Rovněž i zde je patrná snaha o zvýšení životní úrovně lidského společenství, a tím zlepšení podmínek lidského bytí. Do této skupiny patří politické, sociální, ekonomické zvraty, revoluce, náboženská hnutí a další. Cílová situace je nám však bohužel neznámá.
V rukou zkušených psychologů a psychiatrů může mít v klinické praxi použití fenoménu paralelity význam při pronikání do lidské duše včetně terapeutických zásahů. Případný intuitivní přístup může být podepřen vědeckou racionalitou.
Při vysvětlení impulzu, který vyvolává úkazy paralelity, je nutno brát v úvahu více možností. Z teologického hledisko žijeme v Božím artefaktu a vše je řízeno Boží rukou. Podle jiné hypotézy jsme vedeni a ovládáni inteligencí jiné dimenze s určitým plánem.
Při přenosu myšlenek a psychických procesů, se uplatňují neobjevené technologie.
V případě vazby mezi člověkem na jedné straně a zvířetem na straně druhé, jde pravděpodobně o náhodné přiřazení dvou motivů za sebou, bez racionálního záměru. Je však možné, že jsme zatím v tomto případě smysl nepochopili.
Princip paralelity představuje zvyšování přirozené hladiny odpovědnosti v oblasti širokého a mocného přírodního systému, tzv. kolektivního lidského nevědomí. Přispívá k růstu kultury životní úrovně a je přínosem k lidskému soužití. Podle jiného hypotetického aspektu současné psychologie se jedná o existenci tzv. transpersonálního přenosu vědomí se stejným smysluplným cílem.
Kritické připomínky k uvedenému jevu
Princip paralelity může být podroben kritice s poukazem na nemožnost testování klasickými vědeckými metodami. Může být pokládán za náhodný úkaz, který není podepřen statistickými výpočty. Stejně tak se uvažovalo při přijetí poněkud podobného fenoménu „synchronicity“, zavedený C.G. Jungem v r. 1930. (Podstatný rozdíl mezi synchronicitou a paralelitou spočívá v tom, že u synchronicity jde o koincidenci psychické a fyzické události, tj. psychiky a reálnosti, u téhož jedince. U paralelity se jedná o přenos psychiky z jednoho jedince na druhého). Jung proto váhal se zveřejněním svého poznatku, avšak A. Einstein ho k publikaci přesvědčil svým názorem, že teorie odvozuje svou oprávněnost ze skutečnosti, že slučuje větší počet jednotlivých faktických poznatků. V tom spočívá její pravdivost. Stejně tak můžeme tedy uvažovat i v případě posuzování „paralelity“.
Na rozdíl od revolučních událostí v r. 1848 při kterých se uplatňoval fenomén paralelity, lze politické změny v r. 1989 chápat tradičním způsobem. Ty byly u nás iniciovány a řízeny osobami tzv. Prognostického útvaru, možná i pod taktovkou určité zahraniční složky. Vlna davového paralelního myšlení pak teprve následovala. V ostatních zemích tomu bylo podobně.
Internet - přínos i komplikace
Počítačový Internet je v podstatě umělá aplikace přírodovědeckých poznatků, tj. v tomto případě paralelního myšlení, za pomocí elektrotechniky. Kombinace principu paralelity a Internetu nutně vede k podstatné akceleraci v oblasti zvyšování vědění a životní kultury. Lze očekávat explozi dalších technických zařízení, přístrojů a objevů na vyšší kvalitativní úrovni. Jsou dány možnosti pro rychlejší pokrok ve všech oblastech lidské aktivity. Potencuje se tak zákonitost daná přírodou, pozorovaná v případě paralelity.
Z antropocentrického hlediska je Internet nepochybně nesmírným přínosem. Představuje však do určité míry konflikt mezi kulturou a přírodou, biosférou. Umělé kulturní bytí vytvořené člověkem, může vést k přestavbě, zatlačování a ubývání bytí přirozeného a není vyloučeno, že může dojít k určité poruše přírodou dané uspořádanosti, na které se původně také zčásti podílel princip paralelity.
Možná, že bychom tento vývojový skok neměli chápat jako opoziční akt vůči přírodě. Může být naopak součástí dlouhodobého plánu stanoveného přírodou, resp. neznámým strůjcem, který je z jiné dimenze.
Souhrn a závěry
Závěrem je možno shrnout, že princip paralelity je smysluplný fenomén, kdy mezi dvěma či více jedinci dochází k spontánnímu přenosu myšlenek, myšlenkových komplexů, duševního stavu, morálního, citového nebo společenského postoje. To se stává jejich spojujícím principem a myšlenkový proces pak u dotyčných probíhá paralelně, stejným způsobem. Úvahy a výsledky dedukcí jsou proto také souběžné, jejich závěry jsou stejné nebo podobné. Paralelita je nezávislá na prostoru. Pokud jde o vícečetný výskyt, pak bývá akumulována do určitého kratšího časového úseku. Je účelovým opatřením přírody, sloužícím ke zlepšení podmínek lidské existence. Tvoří cennou pomůcku v klinické terapeutické praxi. Poslouží k interpretaci událostí v současném dění i v historii.
Velký počet zákonitě se vyskytujících poznatků nás přesvědčuje, že stanovení principu paralelity má své oprávnění.

zpět

MUDr. Vratislav Daněk, CSc.