Mají stromy duši?

Tuto esej věnuji svému příteli sochaři Zdeňku Macháčkovi,
který realizuje své myšlenky a pocity impresemi ve dřevě
Vratislav Daněk, prosinec 2008

Mají stromy duši?
V poslední době se často diskutuje o tom, zda mají rostliny vědomí. Řada psychologů říká, že mají. Vytváří nový směr, tzv. transpersonální psychologii a tvrdí, že je to psychologie budoucnosti. Patří mezi ně např. Stanislav Grof, Čechoameričan žijící v Kalifornii a je profesorem psychologie na California Institute of Integral Studies, Abraham Maslow a Anthony Sutic z Baltimore a řada dalších. Říkají, že lidské vědomí přesahuje biologické hranice mozku, a že mimosmyslové vnímání překračuje hranice i mezi lidmi a rostlinami. Potvrzují to výzkumy přenosu vědomí a emotivních prožitků nejen mezi lidmi navzájem, ale i mezi lidmi a živými organismy na všech úrovních. Nejen u zvířat všeho druhu až po hmyz, ale také i mezi živočichy a rostlinami. Něčeho jsme si jistě mohli všinout i sami při svých zkušenostech se psy a ostatními domácími zvířaty.

Nemusíme však být stoupenci pouze transpersonální psychologie, jejímž praotcem je C.G. Jung, ale můžeme stejně dobře hledat podstatu těchto skutečností v existenci kolektivního nevědomí, nevědomých psychických procesech a volné asociaci, používané S. Freudem. Tyto dva rozdílné psychologické přístupy představují jeden z klasických sporů psychologie. Vyústil až v roztržku dvou velkých osobností, Freuda a Junga, zastávajících různá stanoviska.

Mechanismus uvědomování, analogický s lidským, si však u rostlin, dle našich současných znalostí, nedovedeme představit. Rovněž tak ani jejich paměť, která jim umožňuje reagovat na povětrnostní vlivy, denní dobu, roční období apod.

Uvádí se, že vědomí a paměť má dokonce i anorganická hmota. Již stará magická učení a primitivní lidské kmeny zastávaly animismus. Věřily, že vše má duši - člověk, zvíře, kámen, rostlina - a že ji lze přenášet na lidi nebo předměty. Byli přesvědčeni, že ulpívá na nějakém hmotném podkladě, např. vlasech.

Stále i dnes věříme, že určité vlastnosti jsou spjaty s různými drahými kamey. Jejich léčivých schopností při přímém kontaktu s tělem se v alternativní medicíně používá k léčení nemocí. Akvamarin při podrážděnosti i depresi, ametyst při migréně, chryzopras k vyrovnání srdečního rytmu, granát při hormonálních poruchách, nemocech krve a srdce apod.

Své vlastní vědomí mají také všechny předměty technického nebo uměleckého rázu, zhotovené člověkem z anorganického materiálu, organických tkání živočichů, či rostlin – dřeva. Reagují i na myšlenkové pochody a prožitky lidí. Byly popsány jevy, ke kterým dochází ve chvíli smrti blízkého člověka. V souvislosti s takovými psychickými událostmi byly pozorovány pohyby předmětů, jako padání a pohyby obrazů, zastavování nebo rozbíhání se hodin, zhasínání nebo rozžíhání světla atd. V beletristické literární tvorbě se podobných úkazů vyskytuje celá řada. Jako příklad může sloužit Kytice od K.J. Erbena.

Nositel Nobelovy ceny na poli kvantové fyziky Wolfgang Pauli konstatoval, že všechno i každý prožitek, je součástí téhož světa, ale že tento svět není pouze světem, jaký poznáváme prostřednictvím našich pěti smyslů, nýbrž je mnohem větší a běžnými způsoby do něj nemůžeme proniknout. Vědomí a hmota nepředstavují dvě výrazně oddělené oblasti, ale jsou součástí celého tkaniva bytí. Budeme-li stavět proti sobě přísně realistický konvenční způsob myšlení a jiný, našimi smysly nepoznatelný svět, vymezenými přesnými hranicemi, beznadějně se spolu zablokují v oboustranném klinči.

Ale vraťme se k žijícím rostlinám. Bylo pozorováno, že rostliny reagují na hudbu která ovlivňuje vegetativní děje. Je známá praxe pěstitelů orchidejí, kteří pouštějí ve skleníku hudbu, aby vyvolali pohodovou atmosféru s citovým zabarvením. Květy orchidejí jsou pak krásnější. Podle některých názorů se možná jedná o účinek různých zvukových frekvencí, avšak zdá se, že důležitější je její emotivní působení. Víme, že vlivem hudby získávají pojmy, emoce a představy na intenzitě. Je tedy účinným nástrojem měnícím vědomí. Používaná hudba by měla být spíše mírnější, plynulá, nejlépe meditativní povahy, avšak o intenzitě, dostačující k vyvolání patřičného prožitku. Za nejvhodnější se udává klasická hudba, která kromě vyvolání emocí napomáhá svou strukturou a svým rytmem logickému myšlení..Je však možné, že i rocková hudba má podobný efekt.

Je také známo, že když zahrádkář kolem rostliny zkypří půdu, zamáčkne mšici, pronese několik vlídných slov nebo si aspoň o rostlině pomyslí něco obdivného a lichotivého, rostlina je schopna vnímat jeho emoční vztah a má to na její vegetační procesy a prosperitu příznivý vliv. Lépe vzkvétá a má více plodů. Jak jinak by bylo možné, že ze stejného osiva a za stejných podmínek agronomické péče jsou výnosy zeleninových záhonů větší při osobním ručním obdělávání, nežli při používání zemědělské techniky a námezdních sil.

Nelze předpokládat, že rostliny rozumí každému lidskému slovu, avšak chápou smysl vyřčených slov a uvědomují si cit, který k nim chová jejich pěstitel.

Ovocné stromy v zahradách, jako by se stávaly příslušníky rodiny. Tak jako v případě nevydařeného potomka, který nesplňuje představy svých rodičů, tak i v případě málo užitečného stromu se ho jeho majitelé často nedokáží vzdát a odstranit ho.

Příběh meruňky: Zahrádkář ji stvořil laickým naroubováním a pečlivě se o ni staral. Růst stromu probíhal úspěšně, meruňka však přinášela zvláštní druh ovoce. Bylo krásné svým neobvyklým zbarvením a celkovým vzhledem, nebylo však příliš chutné. Když na to všichni upozorňovali, majitel vždy protestoval a stromu se zastával. Jako její stvořitel byl na ni pyšný a měl ji rád. Na toto téma často pod meruňkou členové rodiny diskutovali. Aby se majitelům zalíbila, reagovala meruňka tím, že nasadila nesmírně mnoho na pohled nádherného ovoce a celá zkrásněla. Pěstitelé však spokojeni nebyli. „Co s takovým množstvím málo chutného ovoce? Chutná jako syrové brambory!“ Radili se při pohledu do koruny stromu a ke sklizni nebo konzumaci se neměli. Nakonec všechno ovoce nechali cizím lidem posbírat do barelů a odvézt do palírny k výrobě destilátu. Meruňka zesmutněla, ale nevzdávala se. Následujícího jara se zase bohatě ozdobila květy a vyhlížela jako nevěsta ve svatebních šatech. Nevděčné majitele tím však nenadchla a ti se nadále před ní pohrdlivě vyjadřovali: „Co jen s tolika ovocem budeme letos zase dělat?“ Meruňka byla nesmírně nešťastná a již si nevěděla rady. Ve svém zoufalství se rozhodla zemřít. Všechny květy a téměř všechny větvičky s listy uschly a zdálo se, že nedožije příštího roku. Její stvořitel i ostatní členové rodiny postávali kolem ní a vzpomínali na všechnu péči, se kterou se stromečku s láskou věnovali a bylo jim nyní dospělého stromu líto. Vzpomínali na roubování, přesazování, potěšení z jeho z jeho růstu a z krásy plodů a květů. To meruňku dojalo. K základním vlastnostem rostlin patří, že lidem přinášejí potěšení, užitek a radost. Svou smrtí by jim však přinesla zármutek a s tím by se nemohla smířit. A tak koncem jara a začátkem léta téhož roku znovu vyrašila novým větvovím a listy. Avšak dále si již žila po svém, lidi nebrala v úvahu. Každé jaro se bohatě ozdobila množstvím nádherných květů a měla radost z toho, jak její krásu všichni obdivují. Nevítané plody však přinášela jen zcela velmi ojediněle. Blažilo ji, že činí svým majitelům potěšení.

Ve starých lidových úslovích se vyskytují různá rčení, např. že uschne strom u domu, ve kterém zemře člen rodiny. Hodnověrnost tohoto tvrzení byla mnohokráte potvrzena. Mám se stromy v toto směru i osobní zkušenost. Po dopravní nehodě jsem ochrnul asi na jednu třetinu těla. Ve stejné době se u třešňového stromu, rostoucího v zahradě u našeho domu, spontánně odlomila bez jakékoliv příčiny jedna ze tří hlavních větví, vytvářejících korunu. Větev měla v průměru asi 12 až 14 cm. Jako malý chlapec jsem na ni vylézal, sedával pak v koruně stromu, mazlil se s jeho kůrou a spřádal své dětské sny.

Motiv vazby stromu na člověka nalézáme i v literární tvorbě. V pohádce B. Němcové je duše člověka zakleta ve stromě. V noci leží jako žena na lůžku bez známek života, ráno oživne. Podetne-li se strom s nímž je spojena, zemře i ona. Je známá balada K.J. Erbena o vrbě, báseň Karla Havlíčka Borovského „Král Lávra“a další.

Přenos vědomí však může probíhat i v opačném směru, z rostlin na člověka. Podle jedné čínské nauky, pomáhají květiny v bytě vytvářet harmonii v rodinných vztazích. Vyzařuje z nich klid a vyrovnanost.

Jednotlivé květiny vyvolávají různé nálady, city a vyjadřují různé vlastnosti. Toho se využívá v tzv. „květomluvě“, chceme-li darováním květiny vyjádřit své city, aniž bychom používali řeči. Květomluva vznikla v harému a do Evropy se dostala v době křížových válek. U nás byla knižně zpracována Karlem Amerlingem v roce 1833 a je v ní uvedeno kolem 200 rostlin. Ale již mnohem dříve používali květomluvu naši předkové. Když na schůzce nechce muž mluvit o lásce, tak může ženě darovat květinu, ze které jeho cit vyzařuje. Tak např. darované rudé růže znamenají „horoucně tě miluji“, bílé „snažím se tě získat“, žluté „žárlím“. Pomněnka „pro nás je již jen vzpomínání“. Myrta obecná „manželství je vítězstvím lásky“. Slunečnice „slev ze své hrdosti“. Z lilie vyzařuje „nevinnost, čistota“. Kala symbolizuje „vážnost“. Rozmarýna „chci být tvůj (tvá)“. Z kopretin sálá „nezáludnost, optimismus“. Ze sněženek „skromnost, prostota“. Atd.

Květinami vyjadřované pocity se přenášejí do vědomí člověka, který je v jejich blízkosti.

Při různých společenských obřadech je zvykem používat vhodných květin, odpovídajících dané příležitosti a dokreslujících atmosféru.

Dne 18.12.08 jsem v TV sledoval televizní pořad: „Ještě jsem tady – Zdeněk Macháček“ V rozhovoru, který se jmenovaným vedla, položila reportérka jmenovanému sochaři pracujícího se dřevěným materiálem otázku, zda se domnívá, že mají stromy duši. Všiml jsem si, že ho otázka poněkud zaskočila. Po krátkém zaváhání odpověděl: „Myslím že nemají, jinak bych do nich neřezal.“

Otázka reportérky byla příliš všeobecná a nebylo proto možno na ni odpovědět jen několika slovy. Odpověď sochaře nebyla proto také přesná. Nezpracovává přece živé rostliny, ale zbytky jejich organismu po jejich smrti, kterou nezavinil. Svou činností vytváří z nich novou kvalitu s novým vědomím, na které jen z malé části participují zbytky původního vědomí, nyní již neživého materiálu. Ty se sčítají s myšlenkovými procesy a s vědomím, které do nich vkládá tvůrce, v tomto případě sochař, při vytváření uměleckého předmětu. Vzniká tak nová kvalita s novým specifickým vědomím.

V této souvislosti se nabízí další otázka: je tato činnost pro rostlinu - strom - žádoucí nebo nepříjemná, traumatizující?

Při hledání odpovědi je třeba vycházet ze základních vlastností rostlin a z jejich poslání daného přírodou. U rostlin je v každém případě dominantní jejich altruismus, projevující se ve všech směrech. Dýchají a tím umožňují dýchat ostatním živočichům i člověku. Poskytují potravu, jsou zdrojem vitaminů a léčiv. Poskytují materiál pro lidské příbytky, předměty denní potřeby, kolébku i rakev. Nezištně předávají všem živým organismům svou sílu a vyzařovanou vitální energii, jíž jsou na světě hlavními producenty. Zkrášlují obydlí a přinášejí radost a krásu. Přitom si v klidu rostou, necháme-li je. Žijí z půdy, zavlažují je deště. Nikoho neohrožují, nevykořisťují a nikoho nepřipraví o život. Jejich bytí není otráveno falešnou ctižádostí, spory, starostmi, ani žárlivostí. Pouze se brání produkty svého metabolismu, aby mohly přežít. Produkují aromatické látky odpuzující býložravce nebo látky odrazující jiné rostlinné druhy od soupeření o své místo. Tak třeba ořešák královský (vlašský ořech) produkuje látku zvanou „juglon“, bránící vzrůstu jiným rostlinám v nejbližším okolí. Naopak některé květy produkují příjeno vůni a„feromony“, které sexuálně přitahují hmyz.

Jaká je tedy odpověď na položenou otázku?

Vzhledem k altruistickému poslání rostlin, stromy při opracovávání materiálu, který sochaři poskytují, nemají pocit strádání, bolesti či zmaru. Je spíše pravděpodobné, že tuto činnost, v našem případě uměleckou, dokonce vítají. Je možno předpokládat i jejich určité uspokojení z toho, že něčemu slouží, tedy v našem případě ke zhotovení uměleckého předmětu. Vznikající metamorfóza dává totiž vznik existenci nové vyšší kvalitě, což jim také umožňuje získání nového vědomí na vyšší úrovni. Tím je akcentován jejich příznivý vztah k jejich další posmrtné realizaci.

Z uvedeného textu lze tedy zaujmout stanovisko k otázkám, vyplývající z diskuse v uvedeném televizním pořadu mezi sochařem Zdeňkem Macháčkem a TV reportérkou.

Na položenou otázku: „Mají stromy duši?“, můžeme tedy s určitostí odpovědět: „Stromy mají své vědomí a svou rostlinnou duši.“

Můžeme rovněž odpovědět na další otázku, vyplývající z diskuse: „Strádají nebo trpí stromy tím, že je jejich posmrtný materiál opracováván ostřím nástrojů v rukou sochaře?“ Odpověď: „Vzhledem k altruistickému poslání rostlin, bude vědomí rostlin považovat za samozřejmost, že slouží ostatním jedincům k dalšímu účelu. To rostliny vnímají jako naplnění svého poslání. Stromy nemají proto pocit ubližování.“


zpět